Za rybáky v Tovačově – 18.8.2012

Neuběhly ještě ani tři dny od mé poslední návštěvy Tovačova a já opět sedím v autě směr Hradecký rybník. Tentokrát je můj cíl předem jasný a neměnný. Jedu pozorovat rybáka obecného, kterého jsem viděl i při své návštěvě 15.8.2012, ale tentokrát bych mu chtěl věnovat daleko více času a pořídit pár fotografií.

Po 15. Hodině jsem na místě a jako vždy, trochu měním plán. Cesta ubíhala rychleji, než jsem předpokládal a tak se rozhoduji zajít kouknout i na blízký Křenovský rybník. Při příchodu k rybníku pozoruji přelet kormorána velkého západním směrem k Hradeckému rybníku. Vytahuji dalekohled a propátrávám okolí. Zdá se, že tady panuje klid a nic zvláštního se neděje. Vidím asi 5 lysek černých, 3 labutě velké, pár racků chechtavých a 3 potápky roháče, jak shání potravu v příbřežních rákosinách. Ještě chvíli pozoruji rybník a pak se zvedám k odchodu. Od mlýnského náhonu vyjdou z porostu 4 kachny divoké a to je, zdá se, pro dnešek od Křenovského rybníka vše.

Další zastávkou je kříž. V obou čtvrtinách blíže ke Věrovanům je doslova hlava na hlavě. V každé ze čtvrtin vidím odhadem kolem stovky labutí velkých a možná dvakrát tolik lysek černých. Mezi nimi se proplétají rackové chechtaví a sem tam se na hladině objeví potápka roháč.

Ještě chvíli si zálibně prohlížím čilý provoz na hladině a pak už upírám svoji pozornost na rybáky obecné. Zatímco při minulé návštěvě rybáci pouze lovili a měli letecký den, kdy předváděli ve vzduchu nejrůznější akrobatické figury, tentokrát čile dokrmovaly malými rybkami svá mláďata. Ta posedávala na kůlech a netrpělivě vyhlížela rodiče s potravou. Rybáků zde bylo kolem desíti a opravdu jsem si tu podívanou užíval. Rodiče se činili a vždy, když se jim podařilo něco ulovit a blížili se kůlům, kde posedávala mláďata, spustil se hlasitý křik, kterým na sebe upozorňovalo to které mládě, že právě ono si tentokráte zaslouží pozornost a péči svých rodičů. Scénář byl vždy podobný. Následoval přílet ke kůlu a předávka rybičky, což jsem kvitoval s povděkem a fotoaparát se činil. Vypozoroval jsem, že když rodiče dlouho nic nenesly, mládež se znechuceně zvedla z kůlů a pokoušela se sama o lov – tu s větším či menším úspěchem.

Mezitím jsem si stihl zaznamenat přelet 3 kormoránů velkých. O nějakou půlhodinku později pak přeletěli ještě další dva. 

Čas ubíhal jako vždy nesmírně rychle a najednou jsem zjistil, že je pomalu čas vydat se nazpátek k domovu. Cestou po hrázi jsem narazil na racka chechtavého, sedícího na břehu a zvědavě si prohlížejícího si ruch na vodě. Vypadal trochu jako zmoklá slepice. Zalehl jsem tedy opodál do trávy a pomalu se k němu plížil. Chvíli jsem pozoroval, jak si čechrá peří a podařílo se mi pořídit pár záběrů.

Pak jsem vstal a racek odlétl. Pokračoval jsem po hrázi podél vody směrem k autu. Zrovna jsem si říkal, že by na závěr vydařeného dne nebyla špatná zase nějaká chutná tečka na závěr, když v tom jsem za sebou uslyšel máchání křídel. Otočil jsem se a uviděl prolétající pár husic nilských.

Mířily směrem k Tovačovu. Pokus o fotku moc nedopadl (v té rychlosti jsem nestihl správně zaostřit), ale to mi vůbec nevadilo. I tak jsem měl z pozorování velkou radost. Tak přeci jen, pomyslel jsem si a spokojeně se vydal na cestu domů.